V roce 1953 zorganizoval Thor Heyerdahl výpravu na Galapážské ostrovy, při níž ho doprovázeli dva archeologové: Erik K. Reed a Arne Skjølsvold.

Jednalo se o vůbec první archeologický výzkum na tomto souostroví.

Heyerdahl a jeho kolegové tvrdili, že původní Jihoameričané navštěvovali Galapágy dávno před objevením kontinentu Kryštofem Kolumbem.

Archeologové tu našli inckou píšťalu a úlomky více než sto třiceti keramických předmětů, jejichž původ byl později datován do doby předcházející incké civilizaci, což uvedenou teorii podpořilo.

Výzkumný tým prokázal, že souostroví nebylo nikdy osídleno trvale, neboť tu mimo období dešťů není dostupná pitná voda.

Po návratu na pevninu, do Ekvádoru, prováděli Heyerdahl a jeho kolegové pokusy s inckou plavební pomůckou guara, spouštěcí ploutví s funkcí kýlu. Dokázali, že vory používající guara uměly měnit směr a křižovat proti větru. Heyerdahlovi se tak potvrdila teorie, že předkolumbovské národy nejenže zvládly přeplout Tichý oceán na západ, ale také se vrátit domů.

V roce 1955 uvedl Heyerdahl dokumentární film o této expedici, který natočil s pomocí zoologa a filmového producenta Pera Høsta. Hudbu k filmu složil švédský skladatel Sune Waldimir.